Digitální tisk
Digitální tisk je nejmodernější způsob tisku. Jako jediný ze všech tiskových technik k otisku nepoužívá tlak a také zde není žádný mezičlánek tisku. Předloha je přenášena z počítače rovnou na papír. Zcela zde tedy chybí jakákoliv tisková forma.
Počátky digitálního tisku můžeme logicky hledat v době po sestrojení prvních počítačů. Historicky první tiskárna, o které se dalo tvrdit, že je digitální, byla vynalezena v roce 1970. Jednalo se o jehličkovou tiskárnu. Její princip však nebyl příliš kvalitní a tak okamžitě začala snaha o nahrazení jehličkové tiskárny inkoustovou.
Avšak teprve v 90. letech se inkoustové digitální tiskárny staly běžnou součástí kanceláří a domovů. Do té doby byla jejich kvalita nízká a cena naopak velmi vysoká. Oproti tomu laserové digitální tiskárny mají své počátky již v roce 1971. Tehdy muž jménem Gary Starkweather vyrobil první laserovou tiskárnu Xerox. Do komerčního prostředí vstoupily digitální laserové tiskárny v roce 1977 a do domácností přišly v roce 1984. I přes veškerou snahu však byla obecná kvalita digitálního tisku v minulosti nízká, a proto mohla tato technika ostatním tiskovým technikám konkurovat jen těžko. To se ale dnes změnilo stejně jako kvalita digitálního tisku. V konkrétních případech může digitální tisk hravě nahradit ofset i hlubotisk.
V dnešní době funguje digitální tisk na bázi elektrografie (laserové tiskárny) nebo ink-jetu (inkoustové tiskárny). Ovšem celý proces tisku řídí počítač. Vzhledem k chybějící tiskové desce počítač řídí i to, kolik jaké barvy přijde na jaké místo.
Ink-jet
Inkoustové tiskárny fungují na principu vymrštění velmi malé kapky barvy obrovskou rychlostí na potiskový materiál. Pro představu – kapky barvy mají rozměr okolo 35 pikolitru a vymršťovány jsou rychlostí mezi 50 – 100km/h. Přitom vzdálenost mezi potiskovým materiálem a tryskami je jen asi 1mm. Inkoustové tiskárny dělíme na termální inkoustové tiskárny, piezoelektrické inkoustové tiskárny a voskové inkoustové tiskárny.
Termální inkoustové tiskárny pracují s tepelnými tělísky zahřívajícími inkoust. Když je inkoust zahřát na určitou teplotu, vznikne bublina a zapříčiní, že je kapka inkoustu vymrštěna.
Piezoelektrické inkoustové tiskárny pracují s piezoelektrickými krystaly. Piezoelektrické krystaly jsou tělíska schopná měnit svůj tvar. V komůrkách z těchto krystalů jsou uloženy trysky. Tyto komůrky mají schopnost se smršťovat a naopak zase roztahovat a trysky tak podle toho vystřikují barvu.
Voskové inkoustové tiskárny fungují stejně jako termální inkoustové tiskárny. Rozdíl je pouze v barvě. Do voskových inkoustových tiskáren je používána speciální tuhá barva o konzistenci vosku. Její výhoda je v tom, že dokáže namíchat požadovanou barvu jednotlivých bodů i bez překrývání rastrů, a tisk je tedy kvalitnější a barvy živější.
Komerční inkoustové tiskárny se od těch domácích liší tím, že vytvářejí obraz plošně. U domácích tiskáren se hlava s tryskami pohybuje nad potiskovým materiálem. U komerčních tiskáren je statická.
Pro velkoplošný digitální tisk se používá speciální metoda inkoustového tisku. Tzv. kontinuální inkoustový tisk. Od ostatních se liší tím, že jednotlivé kapky barvy nejsou vypouštěny tehdy, když jsou potřeba, ale je zde vypouštěn nepřerušovaný proud kapek barvy. Vybrané z nich jsou následně vychýleny tak, aby dopadly na potiskovaný materiál a zbytek kapiček je odveden sběrným systémem zpět do zásobníku. Pro velkoplošný digitální tisk je tato metoda ideální, protože tisk je velmi rychlý.
Výhody inkoustového tisku spočívají především v klidném provozu, kvalitním obrazu a hladkých detailech. Inkoustový tisk má ale i nevýhody. Například vysoká cena barev, ucpávání trysek zaschlou barvou. Životnost barev je také omezená, protože časem vyblednou.
Elektrografie
Princip laserového tisku spočívá v přenosu elektrického náboje za pomoci přenosového válce. Selenový válec je osvětlen laserovým paprskem v místech, která mají být tisknoucí a tím na nich vzniká požadovaný elektrický náboj. Nabytý válec přitáhne opačně nabité částice barvy (tonerový prášek). Ty se uchytí pouze v místech, které bylo předtím exponováno laserem, protože pouze tato místa mají opačnou polaritu než tonerové částečky. Ty jsou poté přeneseny na potiskový materiál (papír). K fixaci barvy na papír dochází pomocí přítlakového válečku zahřátého na vysokou teplotu. Po přenesení barvy na papír přichází na řadu mechanický stěrač, který z válce setře zbytky toneru a žárovka, po jejímž osvětlení válec ztrácí náboj z předchozí fáze tisku a proces se tak může opakovat znovu od začátku.
Výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým je jejich rychlost. Inkoustové tiskárny takové rychlosti nikdy nedosáhnou. Další výhodou je preciznost při vykreslování detailů, například malého fontu písmen. Obraz vytisknutý laserovou tiskárnou je prostě ostřejší, což je vidět právě na detailech. Další nezanedbatelnou výhodou je cena barvy (toneru) a také výdrž vytisknutého obrazu. Inkoustový tisk totiž postupem času vybledne. S laserovým tiskem se nic nestane.
Digitální tisk obecně v posledních letech zažívá velký rozmach. V některých případech nahrazuje tisk ofsetový nebo hlubotisk. Je používán především na nízké náklady, a proto se pomocí něj nikdy nebudou tisknout například noviny. Toto privilegium i nadále zůstane pouze ofsetu. Můžeme však předpokládat, že zájem o digitální tisk dále poroste a jeho uplatňování bude stále častější.
Seznam použitých zdrojů:
http://sshopct.cz/polygrafie/all/8/data/tiskove.techniky.pdf
http://geo3.fsv.cvut.cz/vyuka/kapr/sp/2010/kratinohova/stelsovsky_tehle.pdf